Jak vylepšit bydlení v igelitovém domě

Igelitová taška v polystyrenové krabici. Toto přirovnání odráží realitu většiny dnešních dřevostaveb nebo to, jak je mnozí dodavatele prezentují. Jedná se často o dřevěný skelet, který je zvenku obalený polystyrenem a zevnitř, na vnitřní části konstrukce, je většinou nějaká fólie či igelit.

Tímto pohledem se na to dívám proto, abychom si uvědomili, v čem vlastně bydlíme. Je to v podstatě igelitová taška. To, co nás odděluje od igelitu je často jenom centimetr sádrokartonové desky. A v takovémto prostoru často trávíme většinu svého života. Jaké mikroklima tady vlastně vzniká? Zkusme si vlézt do igelitového pytle a myslím, že to bude za chvíli každému jasné – ta zpětná vazba bude hodně rychlá. A navíc, aby to bylo najisto, to zvenku ještě obložíme polystyrenem. Asi tomu můžeme říkat dřevostavba, protože ten základní skelet je dřevěný, ale dále už bychom o tom mohli polemizovat.

Co můžeme učinit proto, abychom takový prostor učinili příhodnější životu. Za podmínek, že je stavba opravdu takto vzduchotěsná (ještě tam dáme plastová okna), je problém takovou stavbu vůbec odvětrat, zajistit kvalitní vzduch nebo dostatečně rychlou a kvalitní obměnu. Máme možnost rekuperace, která je schopna zajistit velkou cirkulaci vzduchu při minimálních tepelných ztrátách.

Další možností je stavba předstěny, která je důležitá, abychom nepoškodili parozábranu u moderních stavebních systémů. To může být docela velký problém, pokud děláme elektroinstalaci a vodoinstalaci. Předstěna je nějaká další stěna před parozábranou, ve které vedeme všechny tyto rozvody. Předstěnu můžeme využít k aplikaci materiálů, které nám mikroklima stavby můžou hodně zpříjemnit.

Ideální je takové stavby vůbec nedělat a zvolit jiný konstrukční systém, kde už charakterem stavby učiníme mikroklima v interiéru daleko lepší.